Hlavním problémem na této cestě jsou pochybnosti. Boha, nejvyšší princip, je třeba milovat a uctívat bezmezně a oddaně, tzn. nepochybovat o něm. Na druhou stranu ale nesmíme propadnout odevzdání se v tom smyslu, že přestaneme reálně uvažovat.

Bhaktijóga je duchovní cesta na které se musíme naučit milovat sebe samé, všechny lidi i zvířata, celý vesmír, Boha. Bhaktové jsou milující, láskyplní a pokorní lidé.

Pro praxi bhaktijógy je důležité "poznat" Boha. Nejdříve se hledají projevy Boha v okolí, tzn. že si uvědomujeme vše kolem nás, poté zaměříme pozornost na sebe sama, snažíme se poznat sebe a vnitřně Boha zažít.

Bhaktijóga má dva stupně:

Aparabhaktí (sakáma bhakti) - nižší stupeň, při kterém očekáváme plody našeho uctívání. Chceme, aby se nám něco vyplnilo, a proto vykonáváme různé obřady, rituály, odříkáváme modlitby apod.

Parabhaktí (niškáma bhakti) - s naším konáním (např. s mantrou) jsme se ztotožnili a vše provádíme bez touhy, nežádáme odměny.

Podle Bhakti sútry mudrce Narady lze bhaktijógu praktikovat různými způsoby:

• Satsang - přítomnost v duchovní společnosti, která také hledá Boha.
• Harikatha - čtení svatých písem.
• Šraddha - víra.
• Íšvarabhadžan - zpěv božích jmen.
• Mantradžapa - opakování manter.
• Šama dama - stažení smyslů a jejich pozorování.
• Úcta k světcům.
• Santóša - spokojenost (viz nijama - 2. stupeň Rádžajógy).
• Íšvarapranidhána - Oddanost Bohu.

Na cestě bhaktijógy nejprve vnímáme Boha jako svého učitele, postupně se nám více a více přibližuje, takže se stane naším partnerem a nakonec se s ním ztotožníme úplně.