Kumbhaka je jednou z hlavních součástí pránájámy. Při praxi se učíme nejdříve prohlubovat a zpomalovat dech a poté i zadržovat. Při zádrži dechu tělo lépe absorbuje a využije pránu. Nastává vyrovnání polarit, aktivity (nádech) a pasivity (výdech). Zastaví se rytmus dechu, zklidní se myšlenky a mysl se může lépe obrátit do vnitřního prostoru.
Stejně jako u všech ostatních technik, i nácvik zádrže dechu by měl být postupný. Ideální pro nácvik je rytmický dech.
Začínat bychom měli nácvikem zádrže po nádechu, protože je jednodušší. Začínáme cvičit s menším rytmem a s poloviční délkou zádrže - například 4:2:4 a 6:3:6. Později přidáme i zádrž po výdechu, dýcháme tedy v rytmu 4:2:4:2 a 6:3:6:3. Postupně můžeme srovnat rytmus na stejné délky, tzn. 4:4:4:4, 6:6:6:6 a nakonec i 8:8:8:8.
Až se naučíme používat zádrž dechu, bude pro nás přirozená a nebude nám v těle vytvářet napětí, je možné zádrže dechu používat také při cvičení ásan a praxi jiných pránájámických technik.
Při delších zádržích je třeba využívat bandhy. Obecně se uvádí, že zádrže delší než 10 sekund vyžadují bandhy, zejména džalandharabandhu, která chrání srdce před zvýšeným tlakem, který zádrž dechu vyvolává.
Kumbhaka zpomaluje nervovou činnost, zklidňuje myšlenky, vyrovnává energie idy a pingaly (více o idě a pingale se dozvíte v článku Prána).
Zádrž dechu by měli cvičit pouze zdraví jedinci. V žádném případě by ji neměli cvičit lidé s onemocněním srdce, problémy s krevním tlakem a lidé trpící závratěmi. Delší zádrže by neměly cvičit ani těhotné ženy. Nevhodné jsou pro lidi s psychickými poruchami, s problémy v břišní dutině a se štítnou žlázou.
Při nácviku je třeba brát ohledy na svoje tělo a v případě jakýchkoliv nepříjemných pocitů zádrže necvičit vůbec nebo zařazovat pouze kratší zádrže.
