Je to prosté. Vše, co se nás nějakým způsobem dotýká, ukazuje na naše nezpracované věci, na naše stíny a rány. Vždy, když se na někoho rozlobíte, můžete si být jistí, že problém není u něj, ale že ten dotyčný je pouze zrcadlem, ktreré odráží něco, co nemáte vyřešené. Proto se v těchto chvílích zastavte, uvědomte si to a podívejte se, na co vás ty negativní emoce upozorňují. Místo zloby na druhého člověka se podívejte do sebe.
A jak to dělat, když jste na té druhé straně? Když někdo útočí na vás? Vzpomeňte si na druhou dohodu: "neberte si nic osobně" (Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody). Uvědomte si, co je napsáno výše. Tím, že jste někoho rozzlobili, jste se stali pouze zrcadlem jeho stínu. S vámi to nemá nic společného. Přistupte k tomu tak, odstřihněte se od negativních emocí a rozviňte svůj soucit. Ten druhý člověk si potřebuje něco dořešit, vás se to netýká. Toto může být hodně těžké, protože zlá slova a negativní emoce jsou velmi silné a snadno vás mohou strhnout.
Můžete mít touhu oplácet stejnou mincí, hájit se a přejít do protiútoku. Pak si ale vzpomeňte, že pokud vás to zlobí, zase to jen ukazuje na něco, co si musíte vyřešit vy. Uvědomte si, že tou kritikou se váš oponent strefil do vašeho slabého místa. Vezměte to tedy jako příležitost si danou věc vyjasnit a útočníka pro sebe označte vlastně za takového učitele, který vám dal možnost se posunout dál. Vždy se ptejte, proč se vás to dotýká a nikdy se nespokojte s odpovědí, že ten druhý je špatný. Pokud jsou útoky velmi silné, bude to těžké, ale o to vás to více posílí. Vzpomeňte si na Ježíšova slova, když byl na kříži: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí".
