Před několika týdny, při pravidelné středeční lekci, nás instruktor požádal, abychom si pár cviků udělali v párech. Často bývá cvičení v párech spíš ztrátou času, protože se při něm většinou dělá strečink a jeden z partnerů se jen tak fláká. V tomto případě ale náš zkušený učitel chtěl, abychom si navzájem pomohli dostat se níže v pozici Chair Pose.
Mně byl přidělen dosti mladý, silný chlapík. Učitel nám dal velmi konkrétní instrukce. Měli jsem si navzájem držet určitým způsobem zápěstí, a pak dělat něco s lopatkami a pak se vytáhnout nebo sedět nebo pevně stát. Vlastně jsem nechápal, co se má dělat, a v tom spočívá můj problém.
Už téměř 10 let pravidelně cvičím jógu, a měl jsem tu čest ji praktikovat s některými z nejlepších učitelů v Severní Americe. V roce 2010 jsem ukončil jeden z nejtěžších, nejexkluzivnějších učitelských tréningů v okolí. Učil jsem třídy a semináře od pobřeží k pobřeží.
A ani kdybyste mi dali 1000 dolarů za jednoho člověka, nebudu si stále jistý, jak svým studentům dát seriózní rady.
Moje lekce jógy, ať už učím či cvičím, postupují velmi pomalu – od jedné pozice ke druhé. Ale není to Iyengar jóga, při které jsou fyzické pokyny tak podrobné, že máte pocit, jako že se z vás snaží udělat robota. Upřímně řečeno, nechápu, jak se ti učitelé, kteří vedou komplikované Vinyasa Flow lekce, dovedou soustředit na výuku a zároveň to sladit se správným pohybem a dechem. Po pěti minutách bych se zbláznil.
Zvedání, klesání, posouvání, externí rotace, interní rotace: Velmi málo z toho mi dává smysl. Učitelé mě jeden den opraví a druhý den znovu udělám stejnou chybu. Trvalo mi pět let, než jsem se dozvěděl, jak správně položit zadní nohu v poloze Válečník II. Tak jak mám říct studentovi, co má dělat?
Odpověď je neučit nic, čemu nerozumím. Například mám pocit, že mám docela dobrý přehled o základních pranayama technikách, tak na začátku hodiny dávám detailní pokyny jak dýchat. Také chápu, z mé vlastní zkušenosti, že když trochu ohnete kolena v pozici Uttanasana, není to taková zátěž na dolní části zad a také tolik nenamáháte podkolenní vazy. Několik zřícení mě dovedlo k tomu, že těsně přitisknuté lokty při stoji na hlavě vytvářejí silnější základnu. Můžete učit to, co umíte. Pokud jsem fyzicky méně zdatný, pak podle toho musím učit.
Jedním z velkých vedlejších výhod jógy je, že jsem si uvědomil, jak funguje můj mozek. Po mnoho let jsem si pletl pravou a levou ruku. Do svých 16 let jsem nedovedl pochopit, jak se jezdí na kole. Pokud by moje dítě chtělo, abych s ním stavěl Lego ne Puzzle, nebyl bych toho schopen. Ale ať už je to dobře nebo, špatně, zdědilo můj nedostatek motorických schopností. Dříve mě to trápilo, ale teď už jsem své nedostatky přijal. V józe je prostor i pro nemotorné.
Takže při tehdejší středeční hodině jsem začal první a nechat svého partnera, aby mi dal potřebné rady, a odvedl skvělou práci. Pak přišla řada na mě, a já to zpackal. Ne že bych tomu chlapíkovi ublížil, ale nebyl jsem mu schopný dát ty benefity, které potřeboval. Tak jsem zavolal učitele, který převzal mé místo a dal mému partnerovi to, co potřeboval. Někdy jen stačí vědět, kdy zavolat na pomoc posily.
Autor: Neal Pollack
