Včera večer jsem ležela ve své posteli a poprvé za celý den jsem se pomalu, zhluboka nadechla. Okamžitě jsem si vzpomněla, co to je za pocit být plně ve svém těle. Ten jeden hluboký nádech se stal zlomovým bodem.
Celý den jsem pobíhala jako blázen a zoufale se snažila splnit všechny věci ze svého to-do listu: Dojít nakoupit. Udělat dětem jídlo. Pohnout s prací. Naplánovat pozice na další hodinu jógy. Obvolat všechny členy rodiny. Odpovědět na e-maily. Udělat večeři. Umýt nádobí. Vyprat – mám vždycky tolik prádla! Naplánovat úkoly na týden dopředu. Zacvičit si jógu. Jít na procházku. Odpočívat. (Ano, do svého seznamu si píšu také odpočinek.) Nestihla jsem ale všechno dodělat, relaxaci jsem úplně vynechala. Na konci dne, když jsem se dostala do postele, jsem si uvědomila, že jsem si neužila ani jedinou část z celého dne. Stihla jsem toho hodně, ale u ničeho z toho jsme nebyla doopravdy přítomná. Nežila jsem podle jógy.
Nesnáším, když se to stane.
Díky bohu nás jóga učí, že nikdy není pozdě začít znovu. Nechala jsem projít vzduch přes své chřípí a soustředila se na to, jak vyplnil mou hruď a nadzvednul klíční kosti. Položila jsem konečky prstů na svůj hrudní koš a cítila rozpínavost – jak se střed mého těla plnil vzduchem. Představovala jsem si balón, který plní moje břicho. Naplno jsem vydechla, tak abych vytlačila každou molekulu. Pak jsem udělala ještě několik hlubokých nádechů a výdechů a usnula s představou, jak se přese mě prolévá dech jako vlny oceánu na pláži. To bylo přesně to, co jsem potřebovala.
My všichni máme dny, kdy nejsme tak dbalí, jak bychom chtěli. Spěcháme od jednoho úkolu ke druhému, aniž bychom se na chvíli zastavili a vychutnali si pocit slunce na kůži, chuť na jazyku nebo ocenili krásné barvy, které míjíme.
Někdy prostě na jógu zapomínáme. Ale to je to, co je na józe tak krásné: Potkáme ji, ať jsme kdekoliv. Jóga nás najde, když to nejvíce potřebujeme. Minulou noc před usnutím našla mě. Vždycky svým studentům připomínám, aby svou pozornost neustále přiváděli zpět k jejich dechu, ale někdy je to dech, který přináší naši pozornost zpět k naší praxi, zpět do přítomného okamžiku a zpět do sebe.
Autorka: Erica Rodefer Winters
Přeloženo z: http://blogs.yogajournal.com/goodlife/archives/2013/01/one-deep-breath.html
