Život je investice; a investice do spekulativních obchodů může znamenat velké přínosy. Ale věřím, že ty nejlepší výnosy pocházejí z investic do lidí, ne do neživých věcí. Když jsem v listopadu 2012 prožila traumatickou, téměř smrtelnou nehodu, taková investice času a odborných znalostí odhodlaných lékařů mi zachránila život.
Stejně tak mi životní podporou byla loajální rodina a přátelé.
Během jízdy na výletní jízdy lodí u pobřeží Portugalska mi praskl jícen a čtyři dny trvalo, než na to lodní lékaři přišli. Potom mě záchranný člun odvezl do nemocnice Pedro Hispano v Portu, v té době ale už většina mých hlavních orgánů selhávala.
Dávali mi 20% šanci na přežití operace, která mě bezodkladně čekala. Chirurgové konstatovali, že můj relativně nízký věk a můj perfektní fyzický stav (učila jsem 12 lekcí jógy týdně) jim práci výrazně zjednodušují.
Když jsem se po 12 dnech po operaci probudila, nebyla jsem schopna sama dýchat a musela jsem být intubována.
Výsledkem bylo, že mi dočasně ochrnuly hlasivky. Šest měsíců jsem byla krmena břišní sondou a musela jsem podstoupit kompletní rekonstrukci trávicího traktu.
Naštěstí jsem na lůžku mohla praktikovat mnoho svých jógových schopností. Pro zvýšení kapacity plic jsem cvičila "břišní dýchání". Také jsem použila prastarou moudrost jógy – relaxovat, propojit se s duchovním a naslouchat tělu a mysli.
Jednoho dne mi má ošetřující zdravotní sestra přinesla kopii výzkumné studie, které dokazovala, že fyzickému a psychickému zotavení pacienta pomáhá psaní deníku. Tak jsem začala psát.
Jako první zápisky jsem použila e-maily, ve kterých můj manžel oznamoval rodině vážnost mého zdravotního stavu. Poté, 1. prosince 2012, jsem do deníku napsala svá první slova. Poděkovala jsem svému stvořiteli, že mě nenechal zemřít.
Zjistila jsem, že psaní deníku mě osvobozuje od bolesti – díky otevřenému vnitřnímu dialogu a sondování duše mi pomáhal uzdravit tělo i mysl.
Dnes se aktivně snažím pomáhat lidem, kteří se nachází ve stejné traumatické situaci, jako jsem byla já. Ukazuju jim, jak lze prostřednictvím psaní léčit jejich fyzické i psychické já.
To, že jsem byla blízko klinické smrti, měl na můj život obrovský vliv, který je těžký kondenzovat do pár vět, aniž by to znělo banálně. Nejvýraznější je asi obdiv mému tělu za to, že je schopno dýchat a jíst.
Cením si těchto základních životních funkcí, stejně jako návratu mé fyzické síly. Ačkoliv nemohu udělat například pozici psa hlavou dolů, našla jsem si jiné způsoby, jak zůstat aktivní.
Ironií je, že všechny tyto obtíže a překážky vedly k obrovské vnitřní svobodě. Zpočátku jsem se bála přijmout omezení svého těla, protože jsem myslela, že tak ztratím svou identitu - vždyť jsem už nebyla schopná učit jógu.
Ale místo toho jsem se otevřela a prohloubila svou schopnost milovat a být vděčná.
Teď mám větší schopnost uznání pro svou rodinu, přátele a stvořitele. V hebrejštině se vděčnost nazývá Hakarat Hatov (poznat dobré). Snažím se soustředit na to, co mi můj úraz přinesl, spíše než na to, co mi vzal.
Náš nejmladší syn na dlouhou dobu ztratil kontakt se svou spolužačkou ze základní školy, dokud se nestala mou ošetřující lékařkou. Díky tomu rozkvetla jejich láska a letos v lednu se vzali.
Můj závazek ovlivňovat život druhých je naplněn účastí v programu Hadassah Leadership Fellows. Byla jsem poctěna, že jsem na začátku tohoto programu, v roce 2013, mohla spojit síly s 23 ženami z celé země.
Čerpáme inspiraci z příběhu dvou zdravotních sester, které byly v roce 1913 odeslány jako první sionistická lékařská mise do Palestiny založit mobilní nemocnici.
Nemocnice se nakonec rozvinula do Hadassah Medical Organization, což je obrovský lékařský komplex ošetřující milion pacientů ročně.
Tak moc obdivuji zmíněné dvě zakladatelky této organizace, stejně jako svůj lékařský tým, který odvedl tolik skvělé práce. Neexistuje pro mě lepší investice než investice do života.
Přeloženo z: http://www.theyogablog.com/yoga-can-heal-trauma/
Autorka: Maxine Mirowitz
