Někteří jogíni říkají, že emoce jsou uloženy v těle, že vzpomínky prodlévají v buňkách uložených hluboko v našich svalech. Když praktikujeme jógovou pozici, tak otevíráme části těla, kterým jsme nevěnovali pozornosti, protahujeme a uvolňujeme svaly, které byly několik let bez povšimnutí. Uvolňujeme napětí, a tak i vzpomínky a emoce, které se do nás uložily v dětství, a až do teď v tichosti spaly hluboko v našem těle.
Takže během jedné minuty můžete ležet na zádech v pozici šťastného dítěte, ale vzápětí jste zaplaveni hněvem a nejradši byste dítěti nafackovali. Nemáte ponětí, co to vyvolalo, neexistuje žádný důvod, abyste se takhle cítili, ale je to tady a je to reálné a vy s tím musíte pracovat.
Nejsem si sice jistá tím, jestli jsou emoce skutečně uloženy v našich svalech, ale to, že jóga uvolňuje emoce, mi dává perfektní smysl. V naší praxi se učíme ovládat dech, zklidnit naši mysl, aby si naše tělo mohlo odpočinout. Na první pohled to je skvělé – v noci lépe spíme, jsme méně vystresovaní , a cítíme se skvěle, protože z našich beder odchází napětí. Učíme se vyrovnat s naším dennodenním stresem, uvolnit svaly, které máme napjaté naší každodenní činností.
Na první pohled jde všechno skvěle. Ale jsme multidimenzionální bytosti, s dlouhou emocionální historií. V minulosti jsme všichni na chvíli byli smutní, vystrašení a osamělí. Tyto staré jizvy a porážky jsme potlačili, jen abychom mohli fungovat v každodenním životě.
Stres, úzkost, napětí – vymazáno! Tak jóga začne pracovat na rezervách a snaží se uspořádat některé staré nepořádky. Dostává se k odkrývání nejvnitřnějšího bytí. Věci, na které jste nepomysleli několik let, se náhle objeví při pozici Bojovníka II a vy nemůžete přestat plakat, protože jste nekonečně smutní a netušíte proč.
Snadno se pak cítíte jako šílenci, když v polovině jógy najednou neočekávaně přijde jedna z těchto citových přílivových vln. Nikdo mě před tím nevaroval, a když jsem to zažila poprvé, měla jsem strach z toho, co si lidé budou myslet o slzách stékajících po mé tváři, místo toho, aby se usmívala a cítila se uvolněně.
Stalo se to při šavásaně – ležela jsem na podlaze, dívala se na svého učitele, měla uslzené oči a prosila o vysvětlení. On se jen usmál a zašeptal: "Dej pocitům volný průběh. Je to v pořádku." Jakmile mi dal svolení, moje svaly se okamžitě uvolnily. Zavřela jsem oči a cítila, jak mi slzy stékají po obličeji a veškerý smutek opouští moje tělo. Cítila jsem, že se mi hluboce ulevilo.
Za to budu instruktorovi na vždy hluboce vděčná. Dal mi prostor, ve kterém jsem si mohla v klidu bezpečně uvědomit a nechat odejít stres, který se ve mně za celý život nahromadil.
Je nepříjemné cítit se smutný, cítit vztek, cítit bolest. Ale zároveň to je opravdu dobré, člověk konečně naplno cítí své bytí. Pokud si umíte vytvořit prostor, ve kterém můžete prožít tyto emoce bez souzení, jen přijmout, co přijde, a nechat jít – tak děláte opravdovou jógu. Vaše cvičení je mnohem dále než u člověka, který si umí dát třeba nohy za hlavu.
Čím více se vyrovnáte se svou minulostí a necháte ji jít, tím více jste schopni být přítomni a užít si vše, co vám tento okamžik může nabídnout.
Nesnažte se zadržovat slzy a neříkejte si, že jste směšní, až se vám bude chtít plakat a nadávat třeba při pozici holuba. Pamatujte si, že pokud se při józe budete cítit pod psa, tak to prostě znamená, že funguje.
Autor: Laura Stumpf
