Osvícení může dosáhnout každý. Nenechte se odradit těmito 5 mýty, které o osvícení kolují.
Osvícení je uvědomění si toho, čím jsme a čím jsme vždy byli, tedy plné a jasně sebe-uvědomění. Že nejsme představou, kterou sami o sobě máme, ani svými myšlenkami, nebo dokonce svým tělem. Naše originální nepodmíněná podstata je nekonečné nadčasové vědomí.
Vzhledem k tomu, že se jedná o stav, který v sobě od narození máme zakořeněný, nejde o žádnou cestu, kterou musíme ujít, abychom se k osvícení dopracovali. To znamená, že cesta k osvícení nemá žádnou vzdálenost. Analogie by byla asi taková: Jak daleko musí jít oceán, aby našel vodu? Odpověď zní: žádnou. Jen je třeba jasně rozpoznat daný stav věcí.
Důvodem, proč je tak obtížné probudit naše přirozené nekonečné vědomí, je to, že nám od narození vštěpují, že jsme naše tělo a / nebo obraz, který máme v mysli, tedy naše představa o sobě. Nejsme. Co jsme? Jsme TO, co tiše pozoruje, nebo si je vědomé všeho, co zažíváme. To zahrnuje všechny myšlenky, pocity, obrazy a vjemy, které vznikají uvnitř, stejně jako kolem nás (ve skutečnosti bychom mohli říci, že nejsme ve světě, svět je v nás!). Například, jak víme, že máme tělo? Víme to, protože jsme si toho vědomi. Jak víme, že máme myšlenky? Víme, protože jsme si jich vědomi. Jednoduše řečeno, my jsme právě tím uvědoměním, to je naše podstata.
To je mylná představa. Není nutné své myšlenky zastavit, abychom došli osvícení; stačí se s nimi přestat ztotožňovat. Ale není to tak jednoduché, protože většina z nás dělá celý život právě to, že se s nimi ztotožňuje. Klíčem k úspěchu je myšlenky pouze pozorovat; tiše se na ně dívat. Získat určitý prostor mezi sebou a plynoucím myšlením. Uvědomit si to, že jsme přítomní před myšlenkou, během ní i po ní, takže myšlenkou nemůžeme být my samotní. Nejsme plně přítomní i ve chvíli, kdy žádná myšlenka zrovna nevzniká? ANO!
Ego je pro přežití těla nezbytné. Je tím, co nám řekne, kdy utéct před nebezpečím nebo se bránit. V současné době se jen zřídka nacházíme ve vážném fyzickém či smrtelném ohrožení, ale ego funguje stejně i v případě psychického ohrožení. Pokud nás někdo urazí nebo rozhodí, ego začne kopat a cítí se ohroženo.
Klíčem k úspěchu je vědět, že nejsme naše ego. Tím, že sledujeme, čím se ego aktivuje a jak se projevuje, si vytváříme nadhled. Čím větší, tím slabší má ego nad námi kontrolu. Brzy se ego začne cítit jako rozmazlené dítě, které brečí, aby dosáhlo svého. Mantra ega je: "Já, já, já!"
Tím, že naše ego nebudeme brát tak vážně, se nám výrazně ulehčí.
Když se člověk probudí, dojde k osvícení, nezačnou se mu dít jen "pozitivní" věci, spíš přestane věci jako pozitivní nebo negativní označovat, protože vše považuje za život rozvíjející a obohacující. Uvědomuje si, že život není možné kontrolovat. Život prostě je a člověk je jeho součástí. A tak se naučí životu plně a zcela důvěřovat. Naučí se "jít s proudem" a užívat si cestu.
Jak člověk stárne, uvědomuje si, že život utíká velmi rychle a že touha kňučet a stěžovat si na každou maličkost je plýtváním energie, energie, kterou už nepovažuje za samozřejmost.
Pamatujte si, že každý je dobrý kapitán, když je moře v klidu ...a není dobré se vyhýbat bouři. Jak se říká, lodě nebyly navrženy tak, aby stály v přístavu. Bez ohledu na výsledek situace se o sobě dozvíte něco, co jste nevěděli. A když se dojdete k uvědomění, zjistíte, že to, čím jste v jádru, nemůže být nikdy narušeno. Jak říká o skutečné povaze Bhagavadgíta:
"Meč ji neprotne a oheň nespálí; voda nenamočí a vítr neosuší. "
Zatímco blaženost nebo nejvyšší štěstí je úžasný zážitek, stejně jako všechny zkušenosti budou i tyto dvě přicházet a odcházet. Představa, že být osvícený znamená být neustále blažený, prostě není pravda. Dojít k uvědomění znamená být plně autentický s jakoukoli přítomnou zkušeností.
Vzhledem k tomu, že osvícená bytost nežije v minulosti nebo budoucnosti, plně přijímá všechny myšlenky, city, pocity nebo emoce, které přichází.
Je důležité si uvědomit, že nemůžete najít vědomí, ale můžete jím prostě BÝT. Stejně jako oko vidí všechno kromě sebe, vědomí si je vědomé všeho kromě sebe.
Například když se díváte na strom a zeptáte se: "Jsem strom, když si ho uvědomuju?" Vzhledem k tomu, jste si vědomi stromu, víte, že nemůžete být strom. A to platí se vším, na čem vaše oči spočinou, včetně vašeho těla.
Zpočátku se vaše mysl bude snažit říct: "Ale já jsem si toho vědom!" Jenže pak se musíme zeptat: "A co si je vědomo toho 'já', které si je vědomo stromu?" A mysl říká: "já!" A vy se ptáte: "A co si je vědomo tohoto 'já'?" Pokud se takto budete ptát pořád dokola, mysl se zklidní a zjistí, že jí došly odpovědi. A tak přijde ticho.
Klíčem k úspěchu je neustálé zkoušení a ověřování toho, že chápání jde od intelektuálního ke zkušenostnímu bytí. Vždycky věříme tomu, co si sami vyzkoušíme. A děláme to pořád dokola, dokud není zřejmé, že to, čeho jsme si vědomi, nemůžeme být my. A najednou přijde uvědomění, že to, co jsme vždy hledali, je to, co hledá...tedy my, vědomí.
Zdroj: http://www.livebuddhism.com/2014/06/5-myths-about-enlightenment.html#rcG9gisYYyPZKWsF.99
