Právě u Arunáčaly, resp. v jejích jeskyních a posléze v ášramu na jejím úpatí, strávil dlouhých 50 let mudrc Ramana Maharši, který svou moudrost předal i jednomu ze svých žáků Papajimu, jehož promluvy jsou obsahem knihy The Truth Is.
Koncem března roku 2019 se tedy vydalo osm statečných na cestu. Z jarní 10 stupňové Prahy jsme se po 14 hodinách ocitli ve 40 stupňovém Chennai. Každý, kdo byl v Indii to říká, ale dokud to nezažijete, nedokážete si to prostě představit. Ta odlišnost kultury je obrovská. Stačí se ale na to naladit, přijmout, že je to tam prostě jiné, a krásně se vezete na indické vlně ;-).
Z Chennai jsme se vydali rovnou k Arunáčale. Cesta trvala asi 4 hodiny a člověk jenom zírá, jak tam funguje doprava. Obrovský chaos, alespoň zdánlivě, ale kupodivu se cítíte bezpečně.
Arunáčala nás přivítala za úsvitu. Není příliš vysoká, ale díky okolní rovině se majestátně tyčí nad Tiruvannamalai, městem ležícím na jejím úpatí. Hora Arunáčala patří k jednomu z nejposvátnějších míst Indie. Je považována za božský projev Šivy, který se zde zjevil jako nekonečný ohnivý sloup. Bohové Višnu a Brahma, kteří byli ve sporu o to, kdo je významnější, se rozhodli, že zvítězí ten, kdo najde konec tohoto sloupu. Ani jednomu se to ovšem nepodařilo. Poté se ohnivý sloup změnil na horu, ve které zůstala božská podstata. Duchovní síla vyzařující z Arunáčaly je podle mudrců tak silná, že už pouhé pomyšlení na tuto horu může vést k osvobození.
Na úpatí Arunáčaly jsme strávili krásných klidných promeditovaných 8 dní. Ráno někteří začali jógou, v půl osmé jsme se sešli na společné meditaci na místě s výhledem na Arunáčalu. Den strávil každý, jak zrovna cítil, většinou jsme se ale samostatně či ve skupinkách vydávali do Ramanášramu. Buď jsme meditovali v jeho síni či přilehlých prostorech, nebo se vydávali stezkou na Arunáčalu k jeskyním, kde žil a meditoval Šrí Ramana. Pro odvážnější bylo možné jít touto stezkou bosky. Ale to jen v případě, že člověk vyrazil na cestu dřív, protože kolem poledne už byly kameny na stezce tak rozpálené, že to bylo na puchýře (a těch se také někteří dočkali).
V podvečer jsme se opět sešli a po úvodní společné meditaci a čtení z překladu knihy jsme formou councilu sdíleli, co jsme zažili ten den nebo cokoliv, o co jsme měli potřebu se podělit s ostatními.
Celá výprava i když byla relativně krátká, byla nesmírně výživná. Naladili jsme se na učení Ramany Maharišiho, což nám dalo energii a hlubší vhled k dokončení knihy. Zároveň byla krásným zážitkem souhra a porozumění v celé skupině, přestože se někteří poprvé viděli až na pražském letišti. Byli jsme na jedné vlně a ať už za tím souladem stojí Arunáčala, společný záměr nebo cokoliv jiného, prožitek to byl nezapomenutelný.
