Už jsem za svůj život slyšela spoustu důvodů, proč něco nejde (a hodně z nich bylo ode mě samé). Jedním z oblíbených důvodů jsou děti. Milujeme je, udělali bychom pro ně všechno, nikdy bysme se jich nevzdali, ale přesto jim klademe za vinu, že něco nemůžeme.
Jenomže jak už to bývá, i zde platí, že je to jen výmluva. Problém neleží v někom nebo něčem jiném, ale v nás samých. Mám teď 3 malé děti ve věku 2 měsíce až 6,5 roku a cvičit můžu, dokonce vám o tom můžu i napsat ;-). Je to jenom o tom, jak si to celé nastavím a co vlastně doopravdy chci.
Je jasné, že to nebude fungovat stejně jako v dobách, kdy jsem děti neměla a tudíž jsem byla plně pánem svého času. Člověk musí trochu zmírnit svoje nároky, přizpůsobit se okolnostem a hlavně si nic nevyčítat. Snažit se cvičit pravidelně hodinu denně je sice skvělé, ale pozor, aby se z toho nakonec nestal stres. Několikrát se mi stalo, že když mi dítko usnulo, šla jsem cvičit a někdy se prostě vzbudilo dřív než jsem předpokládala, já neměla dokončeno, co jsem chtěla, a ve výsledku jsem byla naštvaná. V první řadě je v takové situaci praxe o tom, přijímat věci tak, jak jsou. Neplánovat, nelpět na tom, co chci já, ale volně plynout s tím, co přichází.
Mně se nejlépe cvičí brzy ráno, protože jsem "skřivan" a děti naopak rádi vyspávají, takže v tomto čase je nejlepší prostor. Alespoň pár kol pozdravu slunci zvládnu téměř každý den. Co se týče další praxe, je to už velká improvizace. Člověk ale alespoň zjistí, jak se jóga dá promítnout do každodenního života a není "osekaná" pouze na jednu hodinu lekce týdně někde v jógovém centru. Už před lety jsem si třeba všimla, že bezmyšlenkovitě zaujímám pozici stromu. U vaření nebo čištění zubů prostě stojím na jedné noze. Stejně tak různé protahovací cviky se dají dělat kdykoliv během dne. Pokud mám chvilku, tak si třeba udělám jen pozici pluhu, kterou mám moc ráda a je pro mě hodně silná. Stačí chvilka, ale účinky jsou hned znát. Takže stačí opravdu mít jen pár pozic nebo cviků, které si kdykoliv, kdy je volná minutka, zacvičíte. Hodinová praxe se vším všudy je pro mě nyní vzácností, ale díky tomu si jí také víc vychutnám. Moje role je teď především být mámou.
Cvičení během dne má i tu výhodu, že vás děti vidí, a protože to jsou opičky, začnou vás napodobovat a vy je tak nenásilně můžete přivést k józe. A nebo to bude o trénování trpělivosti jako u mojí sestry. Ta se snaží cvičit podle našich kurzů každý večer, když uloží děti do postele. Ne vždy to ale vyjde. Nedávno mi posílala fotky, jak byly děti (3, 5 a 7 let) z jejího cvičení nadšené. Vzali foťák a vzájemně se u ní fotily. Výsledkem byla například fotka, na které je moje sestra v pozici holuba, jeden syn za ní dělá opičky a druhý jí do zad vrtá plastovou vrtačkou...
Praxe jógy ovšem není jen o fyzickém cvičení. Krátká meditace nebo dechové cvičení se dá také zařadit kdykoliv se naskytne chvilka. Stejně tak lze zařadit očistné techniky. Možnosti jsou, podstatné je nechat to plynout, nemít vysoké nároky a žít jógu v jejích různých podobách každý den.
