Komfortní zóna je, jak napovídá název, příjemná. Naopak vykročit z ní může být mnohdy velmi bolestivé, stojí to ale za to. Málokdy člověk lituje. I když si natlučeme, můžeme být pyšní, že jsme ten krok udělali. Člověk si rozšíří obzory a poučí se, ať už to dopadne jakkoliv.

Často překračujeme hranice ve svém vnějším světě. Je to víc vidět, je to kolikrát lehčí a můžeme k tomu mít i nějakého parťáka. Co je pro osobní růst ale velmi důležité, nezapomenout překračovat a posouvat hranice i ve svém vnitřním světě. Jít do hloubky sebe sama. To chce teprve odvahu, protože čím hlouběji jdeme, tím narážíme na větší a bolestivější překážky. Jejich zdolání je ale o to posilující.

Běžně si člověk ani neuvědomí, jak moc si omezujeme svůj život a vytváříme stres díky vzorcům, podle kterých žijeme. Kdykoliv se na něco nebo někoho rozzlobíme, měli bychom se podívat, proč se tak stalo, protože to ukazuje na nějaké naše omezení nebo bolavé místo (podrobněji v článku Proč se na sebe zlobíme?). Takto můžeme postupně svoje hranice poznávat a následně posouvat. Každý jsme zodpovědný za svůj život. Svádět svůj neúspěch a neštěstí na druhé je lenost a pohodlnost. Jistě, každý má jiné podmínky, ale každý může vzít život do svých vlastních rukou. To, jak se ke svému životu postavíme, záleží jen na nás.

Je důležité překonávat zejména vnitřní hranice. Pokud budeme úspěšní, bohatí, slavní, ale vnitřně nevyrovnaní, štěstí nám to nepřinese. Naopak lidé, kteří dosáhli vnitřní rovnováhy a klidu mohou být neznámí a chudí a přesto spokojení. Důležité je žít svůj život, naplňovat svoji dharmu, ne se honit za hodnotami, které nastavila naše společnost. To pak vede k frustraci, protože nejsme v jednotě sami se sebou.