Jedním z klíčových momentů, abychom žili šťastný život, je přijetí toho, co je. Neznamená to stát se apatickým a pasivním. Jen je třeba akceptovat danou skutečnost. Nebojovat s ní, ale přijmout ji a posléze se ji snažit změnit k lepšímu, pokud nám nevyhovuje.
Pokud je člověk závislý na kouření, kávě či čokoládě, je tedy třeba nejprve tuto skutečnost přijmout a smířit se s ní. Nenadávat si za další zapálenou cigaretu nebo snědenou tabulku čokolády, ale přijmout a přiznat si fakt, že to tak prostě mám. Pak přijde ten správný čas, začít situaci měnit. Pokud dojde k přijetí, zklidní se naše mysl i emoce. Nebudeme jednat ve zlobě a stresu. Ve chvíli, kdy přijmeme fakt, bude se nám lépe řešit, jak to změnit. Můžeme si snížit denní dávky, můžeme požádat o pomoc profesionála, řešení je celá řada, podle charakteru problému. Jedním z řešení je i to, že věc přijmeme a řekneme si, že nám to vlastně takto vyhovuje. Možná to zní divně, ale podívejme se třeba na příklad, kdy se někdo stále snaží zhubnout. Nedaří se mu to, tak se na sebe zlobí. Zlobí se za každé snědené sousto, nemá rád svoje tělo, odsuzuje se a ponižuje sám sebe. Ve chvíli, kdy přijme, že prostě nevypadá jak modelka z časopisu, může si uvědomit, že je to vlastně v pořádku, přijmout sám sebe takový, jaký je a právě to je základem šťastného žití.
Pokud věci nebo situace, které se nám nelíbí, nepřijmeme, pak proti nim jenom bojujeme a to je paradoxně posiluje. Pokud je ovšem přijmeme, můžeme se rozhodnout, jak je změnit. Často ale zjistíme, že je vlastně měnit ani nechceme. Ve chvíli, kdy skutečnost přijmeme, můžeme zjistit, že je naší součástí. Jsme to prostě my a jestli to neodpovídá něčí představě, není to náš problém. Toto uvědomění je základem zdravého sebevědomí. Jakmile přijmeme sebe, budeme schopni přijmout i ostatní takové, jací jsou. Bez posuzování, či dokonce odsuzování. Budeme spokojeni s tím, co je. A pokud ne, můžeme věci změnit. Samozřejmě se může stát i něco, co změnit nelze. Pak je třeba toto přijmout, jak to je, protože trápit se s tím prostě nemá smysl, když s tím stejně nic neuděláme.
