Bezpečí je převážně iluzí. Neexistuje v přírodě a ani lidstvo s ním nemá mnoho zkušeností. Vyhýbat se nebezpečí není z dlouhodobé perspektivy bezpečnější než se mu ihned postavit čelem. Život je buď smělé dobrodružství, nebo nic. Nastavovat tvář změně a chovat se svobodně navzdory osudu je nepřemožitelnou silou. – Helen Keller
V našich každodenních životech se síle odvahy nepřikládá příliš pozornosti. Odvaha je vlastností rezervovanou pro vojáky, požárníky a aktivisty. Bezpečí je tím co dnes všechny nejvíc zajímá. Možná, že Vás učili nebýt příliš smělý a odvážný. „To je moc nebezpečné. Nepodstupuj zbytečná rizika. Neupozorňuj na sebe na veřejnosti. Následuj rodinnou tradici. Nemluv s cizími lidmi. Nevšímej si divných lidí. Zůstaň v bezpečí.
Nicméně, vedlejším účinkem přespříliš zdůrazňované důležitosti osobního bezpečí ve Vašem životě je to, že začnete žít pasivně. Místo stanovování vlastních cílů, plánování jejich dosažení a energického tahu na branku, hrajete na jistotu. Stále děláte ve stabilním zaměstnání, přestože jste vyhořelí ve srovnáním s nadšením, které jste kdysi mívali. „Kdo jsi, že si myslíš, že můžeš změnit zaběhlé stereotypy. Přijmi své místo v životě. Jdi s davem a nedělej problémy. Tvou jedinou nadějí je že Tě proudy života strhnou příznivým směrem.“
Není pochyb o tom, že existují reálná nebezpečí v životě, kterým se musíme vyhnout. Bezpochyby však není nebezpečí jako nebezpečí. Já tu nemluvím o hrdinské odvaze vyžadující nasazení života k záchraně někoho z hořící budovy. Odvahou mám na mysli schopnost postavit se těm imaginárním obavám a znovu nabýt životní energii, kterou si odepíráte. Strach ze selhání. Strach z odmítnutí. Strach z přijití na mizinu. Strach ze samoty. Strach z ponížení. Strach z mluvení na veřejnosti. Strach z odvržení rodinou a přáteli. Strach z fyzického nepohodlí. Strach z lítosti. Strach z úspěchu.
Kolik takových obav Vás drží na uzdě. Jak byste žili, pokud by jste takové obavy neměli? Stále by jste měli Vaši inteligenci a zdravý rozum k bezpečné cestě okolo reálných nebezpečí, ale bez emocí strachu. Měli by jste více chuti podstupovat rizika, zejména když i v nejhorším případě by se Vám vlastně nic nestalo? Mluvili by jste častěji otevřeně a nahlas, bavili by jste se s cizinci, více by jste nabízeli, skákali by jste po hlavě do ambiciózních projektů o kterých jste snili? Co by bylo, pokud by jste se dokonce naučili mít rádi věci, kterých se dnes bojíte? Co za změnu by to s vašim životem udělalo?
Přesvědčili jste už dříve sami sebe, že ve skutečnosti nemáte z ničeho strach …, že vždy existují dobré a logické důvody, proč některé věci neděláte? Bylo by nevhodné představit se sám neznámému člověku. Neměl by jste mluvit na veřejnosti, protože nemáte co říci. Říci si o povýšení by nebylo patřičné a je nutno počkat. To jsou racionální úvahy – pomyslete na to, jak by se Váš život změnil, kdy by jste mohli sebevědomě a odvážně udělat takové věci a nemít přitom žádný strach.
Odvaha není absencí strachu, ale spíše rozvahou, že něco jiného je důležitější než strach. – Ambrose Redmoon
Odvaha je vzdorování strachu, převaha nad strachem – ne nepřítomnost strachu. – Mark Twain
Odvaha je mít k smrti strach, ale stejně nakonec vyhoupnout do sedla. – John Wayne
Mám rád výše uvedené definice odvahy, které všechny naznačují, že odvaha je schopnost sebrat se a udělat něco navzdory strachu. Slovo odvaha pochází z latinského cor, což znamená srdce. Skutečná odvaha je však spíše záležitostí intelektu než emocí. Vyžaduje využití zvláštní čísti lidského mozku (neokortex) ke zvládnutí kontroly nad emocemi z limbického systému mozku. Váš limbický systém hlásí nebezpečí, ale neokortex rozhoduje, že nebezpečí není skutečné, takže cítíte strach, ale jdete do toho. Čím více se učíte konat navzdory strachu, tím více se stáváte člověkem. Čím více podléháte strachu, tím více žijete jako nižší savci. Takže otázka, „Jste člověk, nebo myš?“ je plně v souladu s lidskou neurologií?
Odvážní lidé mají stále strach, ale nedovolí mu, aby je paralyzoval. Lidé kteří odvahu postrádají propadnou strachu častěji, což má dlouhodobý efekt v podobě posilování strachu. Když se strachu vyhnete a potom cítíte úlevu, že jste mu utekli, funguje to jako psychologická odměna, která posiluje únikové chování podobné tomu myšímu, což pravděpodobnost opakovaného unikání před strachem v budoucnu ještě zvyšuje. Takže čím více uhýbáte před tím aby jste někoho pozvali na rande, tím více paralyzovaní se budete před takovým pozváním cítit v budoucnosti. Doslova si vytváříte těsnější bariéry a stáváte se myší.
Takové utíkání způsobuje z dlouhodobého hlediska stagnaci. Jak se stáváte staršími, posilujete Vaše únikové reakce do bodu, kdy je již nepředstavitelné se svému strachu postavit. Začínáte své strachy považovat za samozřejmé, stávají se pro Vás skutečnými. Kuklíte sami sebe do života, který Vás od těchto strachů izoluje: stabilní, ale nešťastné manželství; práce, která nevyžaduje přijmout rizika; příjem který Vám vyhovuje. Potom své chování racionalizujete: máte rodinu o kterou se staráte a nemůžete si riskování dovolit, jste příliš staří na to, aby jste změnili svoji kariéru, nemůžete se zbavit Vašich špeků, protože máte „tučné“ geny. Pět let … deset let … dvacet let uběhlo a Vy poznáváte, že se Váš život příliš nezměnil. Usadili jste se. Vše co nyní ještě zůstalo je přežít zbytek svých let tak spokojeně, jak je jen možné a potom se uložit do země, kde konečně dosáhnete bezpečí a jistoty.
Ale je tu ještě něco jiného co se odehrává v zákulisí, že? Ten slabý hlásek v podvědomí připomínající, že toto není ten druh života, který jste chtěli žít. Chce víc, mnohem víc. Chce, aby jste byli bohatší, aby jste měli skvělý partnerský vztah, aby jste měli svoji tělesnou schránku v nejlepší kondici, aby jste se učili novým věcem, aby jste cestovali, aby jste měli spoustu skvělých kamarádů, aby jste pomáhali lidem, kteří to potřebují, aby jste dělali něco jiného, smysluplného. Ten hlas Vám říká, že usádlení se v zaměstnání, kde do konce života bude prodávat různé blbosti nic nevyřeší. Ten hlas se na Vás zlobí, když se letmě díváte do zrcadla na Vaše přerostlé břicho. Vyzařuje nespokojenost, když vidí co se stalo z Vaší rodiny. Říká, že důvodem proč máte potíže s vlastní motivací je, že neděláte to, co byste skutečně měli se svým životem dělat … protože máte strach. A přestože mu odmítnete naslouchat, bude stále tady, nepříjemně připomínající Vaše průměrné výsledky do konce Vašeho života, plný lítosti nad tím co by mohlo být, kdyby.
Tak jak odpovíte na ten mizerný hlas který neutichá? Co uděláte, když budete konfrontováni s tím pocitem, že něco prostě není s Vašim životem v pořádku? Jaký je Váš nejoblíbenější způsob jak ho umlčet? Třeba ho přehlušit sledováním televize, posloucháním rádia, dlouhou prací v neuspokojujícím zaměstnání, konzumací alkoholu, kofeinu a cukru?
Ale kdykoliv to tak uděláte, snižujete úroveň Vaše podvědomí. Blížíte se více instinktivnímu chování zvířat a odchylujete se od směřování k otevřeně myslící lidské bytosti. Reagujete na životní události, místo aktivního postupu za Vašimi cíly. Padáte do stavu naučené beznaděje, kde začínáte věřit, že vaše cíle jsou více nedosažitelné, nebo nepraktické. Chováte se více a více jako myš, a dokonce se snažíte ujistit, že žít jako myš nemusí být konec konců tak špatné, jelikož všichni kolem Vás jsou s tím také v pohodě. Obklopíte se spolumyšáky a při sporadických příležitostech, kdy se setkáte s otevřeně myslící lidskou bytostí, se Vám připomene, jak mnoho z Vaší vlastní odvahy bylo ztraceno.
Život se scvrkává, nebo rozpíná proporcionálně k odvaze člověka. – Anais Nin
Odvaha je cenou, kterou si život žádá za poskytnutí svobody. – Amelia Earhart
Sílu, kuráž a sebedůvěru získáváte každou zkušeností při které pohlédnete strachu do tváře. Můžete si sami sobě říci, Prožil jsem si tyto hrůzy, unesu i další, které přijdou. Musíte udělat to o čem si myslíte, že nemůžete udělat. – Eleanor Roosevelt
Najít cestu ven ze začarovaného kruhu znamená sebrat kuráž a konfrontovat ji s vnitřním hlasem. Najděte si místo, kde můžete být sami s tužkou a papírem (nebo počítačem a klávesnicí). Naslouchejte tomu hlasu a přijměte co říká, bez ohledu na to, jak těžké je to poslouchat. (Ten hlas je pouhou abstrakcí – možná, že nebudete vůbec slyšet žádná slova; místo toho můžete vidět co byste měli dělat, nebo prostě to budete emocionálně cítit. V každém případě za účelem příkladu se budu odkazovat na vnitřní hlas). Tenhle hlas Vám může říkat, že Vaše manželství je už deset let mrtvé a se tomu odmítáte postavit, protože máte strach z rozvodu. Může Vám našeptávat, že kvůli strachu z neúspěchu máte strach začít podnikání a proto zůstáváte v zaměstnání, které vás nepodněcuje k růstu. Může Vám říkat, že jste vzdali pokusy na shození váhy, protože jste již tolikrát selhali a jste na jídle závislí. Může Vám říkat, že přátelé na které jste zvyklí jsou nyní v nesouladu s osobou, kterou by jste chtěli být a že se od nich musíte odtrhnout a vybudovat si nová přátelství. Může Vám říkat. Může Vám říkat, že jste se vždy chtěli stát hercem, nebo spisovatelem, ale spokojili jste se s místem prodejce protože to vypadalo bezpečněji a jistěji. Možná, že Vám řekne, že jste vždy chtěl pomáhat potřebným, ale neděláte to tak jak by jste měli. Možná Vám řekne, že zahazujete svůj talent.
Zamyslete se, zda můžete tento hlas redukovat pouze na jedno, či dvě slova. Co Vám říká? Odejdi! Ukonči to! Mluv! Piš! Tanči! Hraj! Cvič! Prodej to! Změň to! Pohni se dopředu! Jdeme na to! Zeptej se! Nauč se! Odpusť! Ať je to cokoliv, napište to. Možná jsou to různá slova pro různé oblasti Vašeho života.
Nyní musíte udělat ten těžký krok vědomého přiznání, že toto je tím co skutečně chcete. Je v pořádku pokud si myslíte, že to není možné uskutečnit. Je v pořádku pokud nevíte jak by se to dalo realizovat. Ale neodmítejte, že to chcete. Jinak by jste potlačovali Vaše podvědomí. Když se díváte na Vaše obézní tělo, přiznejte, že skutečně chcete být fit a zdráv. Když si zapalujete další cigaretu, neodmítejte, že chcete být nekuřákem. Když potkáte potenciálního partnera svých snů, neodmítejte, že byste byli šťastní, pokud by jste s ním měli blízký vztah. Když potkáte člověka, který vypadá, že je absolutně vyrovnaný a v souladu se sebou samým, neodmítejte, že toužíte dychtíte po takovém vnitřním klidu. Vysvoboďte se z takového odmítání. Pohněte se místo toho tam kde si vše přiznáte, „Skutečně to chci, ale mám pocit, že nyní nemám schopnosti toho dosáhnout.“ Na tom, že chcete něco o čem si myslíte, že to nemůžete mít není nic špatného. A určitě se mýlíte v závěru, že to nemůžete mít. Nejprve však přestaňte sami sobě lhát a předstírat, že to nechcete.
Když rázný mladý chlapík vykročí do života a směle ho uchopí za vousy, je často překvapený, když zjistí, že mu zůstanou v ruce a že byly pouze nalepené aby zastrašily ulekané dobrodruhy. – Ralph Waldo Emerson
Většina překážek by zmizela, pokud bychom se místo krčení se před nimi napřímili a odvážně přes ně prošli.- Orison Swett Marden
Odvaha a houževnatost mají magický talisman, před kterým problémy mizí a překážky se rozplývají ve vzduchu. – John Quincy Adams
Jak se nyní cítíte, když jste vzali na vědomí fakta, kterým jste se obávali postavit. Pravděpodobně se stále cítíte ochromeni při pomyšlení na nějaký čin. To je přirozené. Přestože skok do studené vody a přímá konfrontace s obavami může být velmi účinná, často vyžaduje více kuráže než jste schopni dát nyní dohromady.
Nejdůležitější bod, který si z tohoto článku prosím zapamatujte je to, že skutečná odvaha není emocionální, ale mentální schopností. Z neurologického hlediska to znamená používání neokortexu k překonání emocionálních limbických impulsů. Jinými slovy, používání lidské inteligence, logiky a nezáviské vůle k překonání limitací zděděných po zvířecích předcích.
Všechno to může dávat logický smysl, ale daleko lehčeji se to říká než dělá. Logicky je Vám jasné, že hovořit před 1000 lidmi pro Vás neznamená žádné reálné nebezpečí, ale Váš strach stejně zvítězí a imaginární nebezpečí Vám zabrání v jakékoliv podobné činnosti. Nebo, můžete vědět, že Vaše zaměstnání nestojí za nic, ale nejste schopni se sebrat a říci slova „Já končím“.
Odvaha, nicméně, nevyžaduje aby jste v takových situacích chovali nějak radikálně. Odvaha je naučená mentální schopnost, kterou musíte vytrénovat, stejně jako svaly v posilovně. Nikdy by jste nešli poprvé cvičit a zkoušeli při tom zvedat 150 kg, takže si nemyslete, že k tomu, aby jste byli odvážní se musíte okamžitě pustit do toho co Vás nejvíc děsí.
Existují dvě metody pro budování odvahy, které Vám doporučím. První je analogií k postupnému svalovému tréninku. Začněte s váhami, které uzvednete, ale které jsou pro Vás výzvou, a potom pomalu přidáváte a přidáváte tak jak se stáváte silnějšími. Takže pusťte se nejdřív do bojes nejmenším strachem a postupně se postavte těm větším. Když už zvednete 140 kg, pak dospět dalším trénikem ke 150 kg již není tak hrozné. Podobně hovořit před 1000 lidmi není tak těžké když už jste mluvili před 900.
Chytněte tužku a papír a zapište si jeden z Vašich strachů, který by jste chtěli překonat. Potom si napište čísla od jedné do deseti a napište si ke každému deset různých podob tohoto strachu, vzestupně tak, že číslo jedna je nejméně děsivé a číslo deset je nejstrašnější. Toto je Vaše hierarchie strachu. Například, pokud máte strach pozvat někoho na rande, potom číslo jedna může například být – jít ven na veřejnost a usmívat se na někoho kdo se Vám líbí (velmi malý strach). U čísla dva by mohlo být usmívání se na deset atraktivních cizích lidí v průběhu jednoho dne. Číslem deset pak pozvání vašeho vysněného partnera na rande před Vašimi společnými kamarády, když jste si téměř jistí že budete suše odmítnuti a všichni přítomní se Vám budou smát (největší hrůza). Nyní si stanovte cíle k překonání čísla jedna na Vašem listu. Jakmile uspějete (a uspět v tomto případě znamená udělat to, bez ohledu na výsledek), potom se posuňte k bodu dva a tak dále, dokud nebudete připraveni postavit se desítce, pokud ještě budete vůbec cítit, že Vás nějaký strach limituje. Možná to bude vyžadovat úpravy Vašeho listu, tak aby byl praktický a mohli jste podle něj postupovat. A pokud cítíte, že další schůdek je na Vás příliš velký, potom ho rozdělte do několika menších. Když zvednete 140 kg, ale ne 150, pak zkuste 145, nebo dokonce třeba 141. Učiňte tento proces tak strmý jak Vám vyhovuje, tak aby další krok byl výzvou, ale přitom máte pocit, že ho zvládnete. Klidně opakujte dřívější kroky několikrát, pokud máte pocit, že Vám to pomůže zvládnout další. Zvolte si prostě svoje tempo.
Tím že projdete tímto postupným tréninkem dosáhnete dvou věcí. Přerušíte posilování strachu-plných/únikových reakcí, ke kterým docházelo v minulosti a naučíte se chovat odvážněji v situacích, které v budoucnosti nastanou. Takže Vaše pocity strachu se budou zmenšovat společně s tím, jak budete posilovat svou odvahu a její vyjádření. Neurologicky budete oslabovat limbickou nadvládu nad Vašim chováním za současného posilování kontroly neokortexem. Postupně se posouvat od nevědomých myších instinktů k vědomému lidskému chování.
Druhým přístupem k budování odvahy je získání dodatečných znalostí a dovedností v oblasti Vašeho strachu. Konfrontace se strachem tváří v tvář může pomoci, ale pokud je Váš strach způsoben zejména nedostatkem znalostí a dovedností, potom jej můžete redukovat a eliminovat jejich nabytím. Například, pokud máte strach z ukončení zaměstnání a zahájení vlastního podnikání, přestože po vlastním podnikání strašně toužíte, pak začněte, číst knížky a navštěvovat kurzy o tom jak začít podnikat. Zajděte odpoledne do knihovny a najděte si tam na toto téma nějaké informace, nebo hledejte na internetu. Navštivte místní obchodní komoru a jiné obchodní instituce. Navštivte konference. Budujte si kontakty. Nechte si poradit. Budujte své znalosti do okamžiku, kdy se cítíte jistí, že můžete uspět a tyto znalosti Vám pomohou chovat se odvážně a směle, když jste připraveni. Tato metoda je zejména účinná když velká číst obav vzniká z něčeho neznámého. Často pouze přečtení nějaké knížky na dané téma bude dostačující k rozptýlení strachu a najednou jste schopni začít.
Tyto dvě metody jsou mými nejoblíbenějšími. Existuje ovšem řada dalších způsobů jak se naučit překonávat strach, včetně neuro-lingvistického programování, implosivní terapie, systematické desenzibilizace a sebekonfrontace. Pokud by jste se o nich chtěli dozvědět více, můžete si o nich něco najít na internetu a rozšířit tak svůj bojový arzenál proti strachu. Většinu těchto metod (s výjimkou imlosivní terapie) můžete provádět sami.
Přesný způsob, který používáte k budování odvahy není důležitý. Důležité je, že to vědomě děláte. Stejně tak, jako budou Vaše svaly ochabovat, pokud je nebudete pravidelně trénovat, Vaše odvaha bude také ochabovat, pokud ji nebudete neustále vystavovat výzvám v podobě vlastního strachu. Pokud nebudete takovému tréninku vystaveni, stanete se automaticky slabými jak tělesně tak mentálně. Pokud odvahu netrénujete, potom automaticky posilujete Váš strach; žádná střední cesta neexistuje. Stejně jako vaše svaly budou automaticky atrofovat z nedostatku jejich používání, bude i vaše odvaha ochabovat pokud ji nebudete vědomě cvičit.
Může to znít poněkud depresivně, pojďme se na to tedy dívat pozitivně. Těžké váhy mohou dát tělu zabrat, ale pomáhají budovat pevné svaly. Nebudete se dívat na 20-kilovou činku a říkat, „Proč jenom musíš být tak těžká“. Tak to prostě je. Tíha je Vaším pocitem, ne vnitřní hodnotou samotné činky. Podobně se nedívejte na předměty Vašeho strachu a neříkejte, „Proč jenom musíte být tak strašlivé.“ Strach je Vaší reakcí, ne vlastností objektu vašeho strachu.
Strach není Vašim nepřítelem. Je to kompas ukazující do oblastí, ve kterých se potřebujete zdokonalit. Takže když v sobě objevíte nový strach, oslavujte to jako příležitost k vlastnímu růstu, stejně jako by jste oslavovali nový osobák při sportovním tréninku.
Každý má talent. Vzácností ovšem je odvaha k jeho následování do temných míst kam vede. – Erica Jong
K čemukoliv co děláte potřebujete odvahu. Ať se rozhodnete pro kteroukoli cestu, vždy se najde někdo, aby vám řekl, že jdete špatně. Vždy se objeví potíže, které svádějí k tomu uvěřit těm co Vás kritizují. Naplánování cesty a její sledování až do konce vyžaduje stejnou odvahu jakou potřebují vojáci. I mír má svá vítězství, ale ta si vyžadují statečné muže a ženy, aby si je vybojovali. – Ralph waldo Emerson
Co uděláte s vaší nově nabytou odvahou? Kam Vás zavede? Odpovědí je, že vám dovolí vést daleko více naplňující a smysluplný život. Určitě začnete žít jako smělý člověk, než jako omezená myš. Odhalíte a rozvinete své nejlepší přednosti. Prostě budete žít uvědoměle a s otevřenou myslí tak jako nikdy pře tím. Místo pouhého reagování na události, si budete aktivně svoje události vytvářet.
Odvaha je něčím, co můžete skutečně poznat pouze sami. Je to osobní vítězství, ne veřejné. Shromáždění odvahy k naslouchání vnitřním touhám není skupinovou aktivitou a nevede k vytváření nějakého konsensu s ostatními. Kahlil Gibran (Chalíl Džibrán) napsal v Prorokovi „Vize jednoho člověka nepropůjčí křídla jinému člověku.“ Je jenom na Vás, aby jste si objevili smysl vašeho bytí. Nikdo jiný na světě si neprožil stejné zkušenosti jako Vy a nikdo jiný nemyslí stejně jako Vy.
Může to vést k pocitu osamocení. Bez ohledu na to jestli žijete sami, nebo si užíváte nejhlubší vztah s milovaným partnerem, musíte stále čelit skutečnosti, že Váš život je pouze Váš a jenom Vy si ho musíte žít. Dočasně se můžete vzdát kontroly nad svým životem a předat ji jiným, ať už je to zaměstnavatel, partner, nebo pouze tlaky každodenního života, nikdy však nemůžete odložit osobní odpovědnost za důsledky. Ať už na sebe berete přímou a vědomou kontrolu nad svým životem, nebo jenom reagujete na události, tak jak se Vám přihodí, jste to jenom Vy a zase Vy, kdo musí nést důsledky.
Pokud se rozhodnete jít cestou odvahy, nakonec budete konfrontováni s zřejmě největší obavou ze všech – , že jste silnější a schopnější, než jste si původně mysleli, že váš mezní potenciál je větší než cokoliv s čím jste se v minulosti setkali a že s touto silou přichází také velká odpovědnost. Možná nebudete schopni vyřešit všechno utrpení na této planetě, ale pokud jste se mravně zavázali že na 100% naplníte Váš skutečný potenciál, můžete výrazně ovlivnit životy mnoha lidí a tento vliv se bude přelévat do budoucnosti na generace, které přijdou.
Jaký je rozdíl mezi Vámi a jednou z těch legendárních historických postav, které měly takový vliv? Všichni máme mnoho společných obav. Všichni jsme se narodili s talentem v určité oblasti a slabostmi v jiných. Jedinou věcí, která Vás brzdí je strach, a jedinou věcí, která Vás posune dopředu je odvaha. To co uděláte se svým životem není na Vašich rodičích, na Vašem šéfovi, na Vašem partnerovi. Je to jenom a jenom na Vás.
Poznání vlastních předností může být jednou z nejvíce vzrušujících zkušeností, kterou si lze představit. Ještě více provokující je uvědomění si jak velké výzvy Vás čekají, pokud je přijmete. Život s otevřenou myslí není jednoduchou cestou, ale je to nezaměnitelná lidská zkušenost, která vyžaduje závazné rozhodnutí, nechat tu myš ve Vás navždy běžet pryč. Sledování nejambicióznějších cílů a zažití selhání a zklamání, pozvednutí se proti nízkým lidským limitům, místo života v pohodlných polštářích.
Když se poprvé setkáte se strachem, může se stát, že se stáhnete zpět do iluzorního bezpečí jako myš. Pokud však budete pokračovat v trénování své odvahy, dospějete do bodu kde můžete směle přijmou výzvy a odpovědnosti života jako plně svéprávný člověk. Pokračování života myši pro Vás prostě nebude dále zajímavé. I v těch nehlubších záhybech Vašeho bytí přiznáte, Probudil jsem v sobě tento obrovský potenciál a přijímám co to ode mne vyžaduje. Cokoliv mě to bude stát, cokoliv budu muset obětovat k sledování této cesty, bude učiněno. Jsem připraven. Přesto že budete stále zažívat strach, poznáte že je iluzorní a budete vědět jak použít lidskou odvahu k jeho umlčení. Takový strach již nebude mít více sílu Vás zastavit.
Než se vydáte na jakoukoli cestu, položte si otázku, má tato cesta srdce? Vycítíte, pokud je odpovědí NE a potom si musíte vybrat jinou cestu. Problém je, že si nikdo takovou otázku neklade a když člověk konečně pozná, že si vybral cestu bez srdce, tak je ta cesta již připravena ho zahubit. – Carlos Castaneda
Nečinnost plodí obavy a strach. Aktivita plodí odvahu a kuráž. Pokud chcete bojovat se strachem, neseďte doma a nepřemýšlejte o něm. Jděte ven a začněte něco dělat. – Dale Carnegie
Tak jak se bude vyvíjet cit pro Vaše opravdové poslání v životě, můžete začít pociťovat znepokojující rozpolcenost mezi Vašim současným světem a tím ke kterému chcete směřovat. Tyto světy mohou vypadat tak rozdílně, že je těžké vymyslit, jak mezi nimi vybudovat most. Jak můžete vybalancovat praktickou realitu starání se o Vaše trojrozměrné závazky jako např. vydělávání peněz k zaplacení účtů a daní, podlézání Vašemu šéfovi, starání se Vaši rodinu a pěstování společenských vztahů s lidmi, kteří nezapadají do toho co prožíváte a k čemu se chcete dopracovat? Celá řada nových obav se může vynořit v souvislosti s tímto zdánlivě nepřekonatelným přechodem. Jak se uživím? Co se stane s mými vztahy ? Neklamu náhodou sebe sama?
Nejlepší radou, kterou Vám v tomto bodě mohu dát je zapomenout na pokusy o budování nějakého mostu. Místo toho se zaměřte na nezávislé zahájení procesu manifestace nové vize od samého základu, tak jako by to byl naprosto oddělený proces ve Vašem životě. Toto ve Vašem životě vyvolá dočasný nesoulad, ale prostě to tak udělejte. Představte si například, že pracujete jako rozvodový právník a Vaše vnitřní já Vám říká, že se musíte konečně zbavit takové příšerné práce. Místo toho vidíte své poslání v učení partnerů jak by měli napravovat své poničené vztahy. Nedovedete si ale představit sebe sama jak děláte pokusy mluvením o zdravých partnerských vztazích a navíc si ani nedovedete představit jak by jste se takovou novou kariérou uživili, alespoň ne v krátkém čase. Mezi touto novou vizí a praktickou realitou je prostě příliš velká propast. Místo pokusů o přemostění této propasti začněte Vaši novou vizi budovat od začátku v ve volném čase, který máte k dispozici, přesto že by to byla pouze hodina či dvě týdně. Pokračujte ve stávající práci jako rozvodový právník a ve volném čase začněte anonymně psát do fór o vztazích a začněte radit párům jak uzdravit jejich vztahy. Použijte řečnické umění, které jste si vypracovali jako právník k tomu aby jste začali promlouvat k malým skupinám. Vytvořte třeba nové webové stránky a začněte psát články o Vašem novém poslání. Nemusíte skrývat to že jste právník a nemějte strach z přesunu mezi těmito dvěma různými světy. Život je paradoxní. Prostě začněte pracovat na svém novém já, a svému starému já dovolte po nějaký čas paralelně pokračovat.
Stane se to, že si vypracujete dovednosti ve Vašem novém podnikání a budete případně schopní se jím uživit, přesto že v tuto chvíli nevíte jak to zařídit. To že to v tuto chvíli ještě nevíte je v pořádku. Prostě s tím začněte, dělejte to zadarmo, bez obav jak to změnit ve Vaši budoucí kariéru na plný úvazek. Trpělivě čekejte na to jak se vše vyjasní; časem najdete způsob jak to bude fungovat. Potom, když přijde pravý čas, budete schopni poklidně zanechat vaší staré kariéry a zaměřit veškerou svou energii na nové cíle. V určitém bodě se budete moci plně odevzdat svém novému já. Váš zápal pro Vaši novou práci nakonec překoná Váš strach z opuštění Vašeho starého zdroje stability. Místo pokusů o transformování Vaší staré kariéry do nové, prostě začněte proces budování nové a nechte starou postupně vyhasnout. Navzdory tomu, že můžete investovat pouze hodinu týdně do nové cesty, pravděpodobně poznáte, že Vás tato hodina více naplňuje, než všechen ostatní čas dohromady a že to vášeň Vás povede k nalezení cesty k jejímu rozšiřování dokud nezaplní většinu Vašeho dne. Nej
důležitější věc je začít nyní promítnutím Vaší nové vize do denního života, navzdory tomu, že je to z počátku s omezeními.
Bez ohledu na to jak těžce to vypadá, vyberte si život s otevřenou myslí. Nepodléhejte té otupělé sféře strachem svázaného myšlení, naplňujíce svůj život zmatkem z odmítání toho co cítíte. Buď zušlechťujete Vaši lidskou odvahu a budujte sílu k boje s nejhlubšími a nejtemnějšími obavami, aby jste žili jako silné osobnosti, kterými zajisté jste, nebo připusťte, že Vaše strachy jsou pro Vás příliš velkým soustem a přijměte život myši. Udělejte ale toto rozhodnutí uváženě a s vědomím jeho důsledků. Pokud chcete nechat strach, aby vyhrál bitvu o Váš život, potom vyhlašte vítěze a vzdejte ten zápas. Pokud ale odmítnete život s otevřenou myslí a odvahou je to jako vzdát se života úplně, přičemž se Vaše pokračující existence stává něčím jako čekající dobou na fyzickou smrt – nic jako protiklad odvážnému dobrodružství.
Neumírejte bez ochutnání toho dobrodružství, kterým Váš život má být. Můžete si šáhnout na dno. Můžete opakovaně zažít pády a odmítnutí. Můžete přestát více nefunkčních vztahů. To jsou však milníky po cestě k životu prožitému naplno. Jsou to Vaše soukromé vítězství, které do Vás vtisknou spoustu radosti, štěstí a uspokojení. Tak běžte a pociťte ten strach – potom však seberte odvahu a jděte za svými sny. To je neporazitelná síla.
autor: Jiří Pivoňka
zdroj: http://www.stevepavlina.cz/ / Osobí rozvoj pro chytré lidi
