Stává se i to, že jakýkoliv další pokus o naladění se, končí ještě větší frustrací. Naše myšenky poletují, nejsme je schopni zklidnit a dostat se "nad ně". Pokus o meditaci, která nám dříve dokázala přinést klid a zpřítomnění, nám přinese jen další podráždění, protože nám to najednou "nejde". Nejsme schopni dostat se do svého zdroje.

Cest, jak z toho ven, je více. Jedna z nejjednodušších je obrátit se k přírodě. Jít na procházku a jenom vnímat to, co je kolem nás. Jakmile se na přírodu naladíme, nasytí nás, protože to je nekonečný zdroj energie. V Japonsku takové procházce do lesa říkají shinrin yoku, v překladu lesní lázeň. Princip je jednoduchý, je třeba jít do přírody, ideálně lesa, protože stromy jsou silný zdroj, a být všímavý. Je možné využít i sílu vody. Sednout si k nějakému potoku a nechat odplout vše, co nám neslouží. Nebo vnímat vítr, který kolem nás fouká. Možností je mnoho.

Pokud je venku krásně, vše bude snažší, všímavá procházka je ale možná kdykoliv, i když je venku "ošklivě" a příroda spí. Energie Matky Země proudí neustále a jakmile se s ní spojíme, uzemníme se a naladíme se zpět sami na sebe. Příroda nám připomíná, že to jediné, co je, je Bytí.