Hinduistický mnich jednou navštívil Gangu aby se zde vykoupal. Na břehu střetl několik lidí, kteří na sebe v hněvu křičeli. Mnich se otočil ke svým žákům a zeptal se:

"Proč na sebe lidé křičí, když se hněvají?"

Žáci chvíli přemýšleli a pak jeden z nich odpověděl:

"Křičí, protože ztrací svůj klid"

"Ale proč křičet, když je druhá osoba hned vedle tebe? Můžeš jí svoje rozhořčení sdělit i jemnějším způsobem.." pokračoval mnich.

Po chvíli mnich vysvětluje:

"Když se dva lidé na sebe hněvají, jejich srdce se vzdálí. Aby pak překonali tuto vzdálenost, musí na sebe křičet. Když se hněvají ještě více, musí i více křičet, protože vzdálenost se zvětšuje.

Co se děje, když se dva lidé milují? Nekřičí na sebe. Naopak, mluví jemně, protože jejich srdce jsou velmi blízko nebo jsou jedno."

Mnich pokračoval: "Co se stane, když se milují ještě více? Nemluví, pouze šeptají a tím se k sobě dostanou ještě blíže. Nakonec ani nešptají, stačí jim pohled jeden na druhého."

Mnich se podíval na své žáky a řekl:

"Když se s někým hádáte, nenechte vaše srdce se vzdalovat. Neříkejte slova, která vás vzdalují. Nebo jednoho dne zjistíte, že vzdálenost mezi vašimi srdci je tak velká, že neznáte cestu zpět.

Přeloženo z: http://www.feelings2share.com/2012/04/why-we-shout-in-anger.html