Dvě miminka v bříšku si povídají o životě a jaký by život mohl být mimo dělohu...Co je potom? Je to konec nebo začátek? Jak je vidět, tyto otázky nás provázejí ve všech fázích Bytí :-)

- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! – Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. – A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.
- No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?
- No přece všude kolem nás!
- V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím!
- Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není.
- Ale někdy, když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...