Buddha seděl pod stromem a mluvil se svými žáky, když k němu přišel muž a plivnul mu do tváře. Buddha si tvář otřel a řekl: "Co dál?" Co povíš dál?" Muž byl reakcí zmaten, nic takového nečekal. V minulosti takto insultoval mnoho lidí a všichni nějak reagovali. Někteří s hněvem či vztekem, někteří zbaběle se strachem.

Ale Buddhova reakce byla jako žádná jiná. Nebyla vzteklá, ani podrážděná ani zbabělá. Pouze se věcně zeptal: "Co dále?" Z jeho strany nebylo reakce.

Nicméně buddhovi žáci reagovali. Ananda, ten nejbližší, řekl: "toto je příliš, to nemůžeme toleroval, musíme muže potrestal, jinak to pak bude dělat každý."

Buddha Anandovi odvětil: "Zdrž se dalších slov, on mě nerozrušil, ale ty teď ano. On je zde nový. Asi o mně od lidí něco slyšel. Že jsem nebezpečný, zkažený, že měním lidem život. A udělal si o mně obrázek. On neplival na mě, ale na jeho vlastní myšlenku o mně. Neplival na mě, protože o mně nic neví."

"Když se nad tím zamyslíte", pokračoval Buddha, "plival na svoji vlastní mysl. Já nejsem její součástí a vidím, že ten muž chce něco říci. Plivání je forma komunikace. Existují chvíle, kdy slova nestačí. Když hluboce milujete, při vzteku, nenávisti či modlitbě. Když jste ve vzteku nebo hněvu, pak plivete. Rozumím mu. Chce něco sdělit a proto se ptám: co dále?"

Muž byl zmaten ještě více, když Buddha znovu promluvil ke svým žákům. "Jsem více rozrušen z vás, protože mě znáte. Žijeme spolu roky a vy stále reagujete."

Zmaten a rozčarován odešel muž domů. Zkušenost se svatým mužem mu nedala celou noc spát. Po setkání s Buddhou a jeho učením nelze spát jako dřív. Znovu a znovu se mužova mysl vracela k zážitku. Celou noc se třásl a potil. Setkání otřáslo celou jeho myslí, všemi vzorci a zkušenostmi.

Dalšího rána se muž k Buddhovi vrátil a vrhl se k jeho nohám. Buddha řekl: "Co dál? Toto je také forma vyjádření něčeho, co nelze sdělit slovy, na co jsou slova krátká. Podívej, Anando, ten muž je tu opět a snaží se něco sdělit. Je to muž hlubokých emocí."

Muž vzhlédl k Buddhovi a řekl: "Odpusť mi, co jsem včera udělal."

"Odpustit?" řekl Buddha, "ale já již nejsem ten, komu jsi plivl do tváře. Řeka teče stále dál a nikdy to není ta samá řeka. Každý člověk je jako řeka. Muž, který plival tu již není, ani poplivaný tu již není. Vypadám jako on, ale nejsem on. Mnoho vody uteklo za těch 24 hodin. Takže ti odpustit nemohu, protože nemám co odpouštět. Necítím žádnou křivdu."

"A ty jsi také nový. Nejsi stejný muž, který tu byl včera a plival. Ty jsi muž, který leží u mých nohou. Zapomeňme na to, co se stalo. Ti dva lidé tu již nejsou. Pojď blíže a pohovořme o něčem jiném..."